Jan Orth

Od října 1868 působil jako ředitel hlavní školy v České Třebové a od října 1874 jako ředitel měšťanské školy v rodném Jindřichově Hradci.
Gymnaziální vzdělání získal ve svém rodišti. Následně odešel na pražskou univerzitu, kde se věnoval studiu historie, podle jiného pramene studiu filologie. Od r. 1858 zastával učitelské místo suplenta (pomocného učitele) postupně na gymnáziu v Bánské Bystřici, od r. 1859 na klatovském gymnáziu a v letech 1861-1867 na c. k. německém gymnáziu malostranském v Praze.
Od října 1868 byla v České Třebové otevřená nová hlavní škola, jejímž ředitelem se stal. Tato škola byla čtyřtřídní, přičemž třídy byly dělené na chlapeckou a dívčí, na rozdíl od dřívější trojtřídní, v níž rozdělená byla jen první třída. V nové škole jako učitelé působili M. Matyáš, Fr. Krejčí, F. Paukert, J. Tykač, Fr. Škrabal a E. Jiroušek. R. 1869 přibyl Vilém Srůček. Později nastoupili Ferdinand Sommer a Josef Vogel. Dále podle Laškových Zapadlých osvícenců byla českotřebovská čtyřtřídní škola roku 1871 rozšířena na pětitřídní chlapeckou a dívčí, přičemž ředitelem byl jmenován Felix Paukert. Jan Orth byl kvůli opozici vůči novým školským zákonům ze školy propuštěn.
Jan Orth byl činný také veřejně. Na sklonku 60 let a na počátku 70. let 19. století se v Česku konaly tábory lidu jako výraz apelu Čechů ve směru zrovnoprávnění Rakousku podobně jako dosáhli zrovnoprávnění Maďaři rakousko-uhrským vyrovnáním (1867). Na Horách u České Třebové se takový tábor lidu konal 28. srpna 1870 za účasti několika tisíc lidí. V čele pořadatelů stál Alexandr Vrba (toho času českotřebovský starosta a čerstvě zvolený zemský poslanec za města Lanškroun, Česká Třebová a Ústí nad Orlicí), místopředsedou byl Jan Orth. Ten také tábor lidu na Horách na louce pod rybníčkem zahajoval. Za předsedu byl tehdy zvolen děkan Josef Tupec.
Od února 1873 získal Jan Orth místo učitele měšťanské školy v Lomnici na Jičínsku.
Poté co složil zkoušky pro měšťanské školy a na přímluvu svého švagra, radního Jindřichova Hradce Ignáce Lofflera a dalších byl na konci září 1874 jmenován prvním ředitelem nově zřízené trojtřídní měšťanské školy v rodném Jindřichově Hradci. Na počátku školního roku 1883-84 byl rovněž pověřen správou školy chlapecké. V Jindřichově Hradci se angažoval i veřejně. Od r. 1883 působil v nově zřízeném odboru muzejním při městském zastupitelstvu. Muzeum podpořil také dary cenných sbírkových předmětů. Od r. 1884 byl městským zastupitelem.
Pokud jde o literární činnost, stěžení spisy jsou tři: r. 1870 vydaný Topograficko-statistický slovník Čech či podrobný popis všech měst, městysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren..., druhým je Dalimilova kronika česká z r. 1874, jejíž podtitul uvádí, že "poznámkami opatřil Jan Orth" a třetím dílem je vlastním nákladem vydaný Nástin historicko-kulturního obrazu Jindřichova Hradce. Tyto jsou doplněné řadou drobnějších prácí.
Zemřel v červenci roku 1887, přičemž obci odkázal svou knihovnu, která se později stala základem knihovny obecné, a Ústřední matici školské odkázal 200 zlatých. Jeho dědici věnovali výtěžek Nástinu městskému sirotčinci.